napsala Eva Lebedová
Politoložka, kandidátka koalice ProOlomouc + Pirátská strana
Komunální volby jsou jiné než ty sněmovní. Zatímco ve sněmovních volbách si strany vzájemně konkurují zejména odlišností svých ideologií či rozdílnými hodnotovými postoji, v komunální politice to zdaleka tolik neplatí. Strany se navzájem liší mnohem více tím, jaké konkrétní změny ve městě plánují a jaká praktická řešení chtějí realizovat. Ze všeho nejvíc ale tím, jak kompetentní a pracovité osobnosti jsou schopné získat na své stranické kandidátky. I zde ale platí to základní rozlišení, zda se jedná o strany konstruktivní k demokratickému systému, nebo strany spíše anti-systémové, stojící na okraji politického spektra. S těmi druhými je pak vyloučena koaliční spolupráce, protože stojí v opozici k demokracii jako takové.
Dost často se ve facebookových diskusích, v médiích i při běžných rozhovorech setkávám s tím, že lidé nejsou spokojení s činností některých politických stran. Svá hodnocení si formují převážně na základě sledování zpravodajství a komunikace na sociálních sítích. Na celostátní úrovni máme jen velmi omezené možnosti přímo se seznámit s konkrétní činností politika a výsledky jeho práce. Ještě méně máme šanci se s ním dokonce osobně potkávat. Svá hodnocení a vnímání výkonu politika si utváříme hlavně na základě jeho mediálního obrazu. Poté se ztotožňujeme, nebo neztotožňujeme s tímto jeho mediálním obrazem, prezentovanými politickými výstupy a potažmo jeho politickou stranou.
Jak je to ale v případě lokální politiky a komunálních voleb? Má smysl řídit se primárně tím, jaký obraz má strana na celostátní úrovni? Jak jí důvěřujeme a jak s ní ideologicky souzníme? Nebo je naopak lepší všímat si výsledků práce politiků, které na rozdíl od celostátní politiky můžeme v praxi zblízka vidět? A co když strana žádnou celostátní úroveň nemá a funguje jen regionálně, nebo lokálně?
Pravda je taková, že v komunální politice příliš nehrají roli ideologie a světonázory. Aspoň ne tak, jak o nich uvažujeme v celostátní politice. Na druhou stranu, silné stranické značky a kandidatura v rámci zavedených parlamentních stran mohou představovat snazší cestu, jak se nechat zvolit do městského zastupitelstva. Voliči totiž často o kandidátech mnoho informací nemají, neznají je ani z médií, ani osobně, a ztrácí tak schopnost efektivně si mezi kandidáty vybírat. Volí pak raději ty strany, jejichž historii už znají a mají pocit, že ví, co od nich lze očekávat. V případě regionálních stran a hnutí tento princip zadarmo získané přízně nefunguje. Regionální strany si musí svou popularitu a podporu zasloužit. Žádné hlasy nedostanou bez ohledu na výsledky toho, co udělali v daném městě či obci. Hlasy si musí odpracovat. Nepřitečou jim kvůli celostátní popularitě. Zároveň ale ani o popularitu automaticky nepřijdou, pokud zrovna zažívají pokles volební podpory kvůli svému celostátnímu výkonu.
To, co v lokální politice představuje ten nejdůležitější rozdíl v nabídce jednotlivých stran, je kvalita kandidátů: jejich kompetence, zkušenosti, pracovitost a v neposlední řadě morálka a osobní integrita. Jejich odhodlání pracovat nikoli ve prospěch vlastních partikulárních zájmů, ale ve prospěch celé komunity. Až budete držet volební lístek v rukách, vybírejte, pokud možno takové subjekty a takové kandidáty, u nichž alespoň trochu znáte jejich předchozí aktivity, víte, jak pracují, žijí a fungují ve své komunitě. Zatímco v celostátní politice, je příslušnost ke straně zcela zásadní, v lokální politice rozhoduje nejvíce to, s jakým nasazením bude kandidát na radnici pracovat, v čí prospěch bude tuto práci vykonávat, a jak férově bude chtít sloužit veřejnosti. Může to znít banálně, ale je to nejdůležitější. Šťastnou ruku ve volbách a dostatek odvahy volit změnu!
